V dnešním článku přeskočíme příčiny neplodnosti a a rozebereme možnosti neplodného páru, ve kterém není u ženy ani muže situace (či, řekněme, diagnóza) vylučující těhotenství. Řekněme, že žena pravidelně menstruuje a páru se během roku nechráněného pohlavního styku nepodařilo otěhotnět. Co dál? Obvykle ženy nejprve konzultují se svým ošetřujícím gynekologem. Ošetřující gynekolog následně zahájí buď diagnostiku možných příčin na straně ženy (vyšetření hormonálního profilu, sledování ovulace), léčbu naslepo, může doporučit doplňky stravy a režimová opatření a pravděpodobně (dříve či později) ženu následně doporučí do centra asistované reprodukce. K samotnému výběru CAR se dostanu v samostatném článku. Než se ale k výběru dostaneme, jsem přesvědčená o tom, že je důležité vědět, jak jsme na tom v páru, zda jsme "na stejné vlně" ohledně dalšího postupu. Jaké otázky nás mohou nasměrovat dál?
- **Jaké jsou naše výchozí postoje k neplodnosti? (Připadá pro nás v úvahu početí pouze přirozenou cestou? Sáhneme po postupech konvenční západní medicíny? Chceme se uchýlit k tradiční čínské medicíně? Chceme tyto postupy kombinovat? ...)
- Souhlasíme s léčbou v CAR? Pokud ne, jaká moje přesvědčení hovoří proti asistované reprodukci?
- Jaká jsou naše pro a proti? Navrhuji jít ve zjišťování důvodů do hloubky. První odpověď může být třeba "prostě jsem proti tomu" nebo "je to proti přírodě". Proč jsem proti tomu? Je to kvůli strachu z neznáma? Znám někoho, u koho měla léčba devastující dopad na vztah? Možností je celá řada a rozhodně není cílem zde rozhodovat, čí argument je opodstatněnější.
- Kde je naše hranice? Řešení neplodnosti může být náročné psychicky, fyzicky i finančně. Není od věci s partnerem předem prodiskutovat svá výchozí přesvědčení a přijatelné alternativy. Záměrně píšu výchozí, protože v průběhu léčby se naše hranice mohou posouvat oběma směry (pár se např.dohodne, že si může dovolit 2 cykly IVF, ale žena 1.cyklus snáší špatně a pár od druhého pokusu upustí. Nebo naopak prvotní rozhodnutí je podstoupit výhradně cykly s vlastními vajíčky ženy, ale pár po neúspěšném cyklu rozhodnutí přehodnotí a přijme vajíčka dárkyně). Pokud se změní náš postoj v průběhu, je důležité partnera informovat. Každý jsme jedinečný v tom, jaké řešení je pro nás přijatelné.
- Co když se to nepovede? Tohle je pro mne trochu kontroverzní otázka. Mnoho lidí řekne, že s neúspěchem nepočítají a nechtějí si ho podobnými úvahami přivolat. Samozřejmě bych všem přála úspěch, nicméně pokládám za užitečné si tuto otázku položit. Jsme připraveni zůstat bezdětní? Je pro nás adopce možnost? Tohle téma možná spolu s partnerem neotevřeme hned, ale asi nás oba napadne. I zde je dobré znát postoj a hranice partnera.
Otázek k diskusi je mnoho a budou k nám pravděpodobně přicházet postupně. Tu nejzásadnější jsem si nechala na konec a zní: Jsme s partnerem/partnerkou zajedno ohledně dalšího postupu? Tahle pro mnohé bolestná otázka si zaslouží vlastní článek.
Pokud v souladu jsme a známe svoje možnosti, můžeme si svojí cestu neplodností začít budovat tak, aby pro nás byla co nejpřijatelnější.
