Jednu z kategorií článků jsem pojmenovala Paleta pomoci. Manžel to přečetl jako Planeta pomoci. Tak jsem tu planetu vytvořila.
Moc si přeju přivítat k nám do rodiny miminko. Stojíme ale s partnerem tváří v tvář neplodnosti. Doufám, že je to celé tak nějak omyl a k početí dojde spontánně, brzy, bez pomoci zvenčí. Když tu se objeví někdo, kdo mi říká: doufám, že se to brzy povede, ALE kdyby náhodou ne, jak se o sebe postaráš? A já si říkám: ty tomu nevěříš, co? Myslíš si, že to bude dlouho trvat a asi se to ani nepovede, co? Ale já ti ukážu, já ti vytřu zrak. Sleduj, jak se počíná! Kdybych ale měla přijmout fakt, že těhotná možná nebudu ani zítra, ani za měsíc, jak bych se na to nachystala? Nakreslila bych si takovou svojí planetku pomoci, velkou právě tak, aby se na ni vešla jen prostředí,lidé a situace, které mi slouží ku prospěchu.
Ta moje planetka by vypadala asi takhle:
Byla by úplně kulatá a hladká, měnila by barvu, aby zlepšila moje aktuální rozpoložení. Vždycky bych si na ní našla čas se jít projít do lesa, protože to mi dělá dobře. Jezdili by mne navštěvovat přátelé a blízcí, které by zajímalo, jak mi je a měli by pochopení pro moje vzestupy a propady. Na té PP (planetce pomoci) bych macházela energii na aktivity, které mne dřív těšily, i když mám zrovna na Zemi pocit, že mě netěší nic a bez miminka to už bude celé jen horší. Smála bych se tam. Měla bych sílu se zajímat o ostatní, což se mi doma možná občas nedaří, protože se cítím tak mizerně, že mi na to nezbývá elán. Měla bych tam svěřovací kamarádky a tu nejlepší psychoterapeutku (ta by mne přijímala v pokoji s květinami a super báječnou terapeutickou kočkou). Na té svojí planetě bych se ráno budila s chutí do dalšího dne a mírnou zvědavostí, co asi přinese pěkného.
Co byste na mojí planetě marně hledali:
Nevyžádané, byť dobře míněné rady. Dlouhá čekání na výsledky. Miliardy těhotných kamarádek i náhodných kolemjdoucích, které ani děti aktuálně neplánovaly, jen tomu nechaly volný průběh. Nechtěné děti. Pocit, že už nikdy nebudu mít radost. Pocit selhání, nedostatečnosti, viny. Taky tu planetu před sebou vidíte? To je dobře. Meziplanetární turistika bohužel zatím moc nefrčí, takže to nejlepší, co pro sebe můžu udělat, je trošku si zrekonstruovat svůj malý životní vesmír, abych se té představě alespoň přiblížila.
Co mi pomáhá:
- Chodit ven, denně, za jakéhokoliv počasí
- Hezky se o sebe starat, ne proto, že zdravý životní styl pomáhá otěhotnění, ale proto, že se mám ráda a chtěla bych sama sobě co nejdýl vydržet
- Plánovat si pravidelně rande se svým partnerem
- Vídat se s kamarádkami, kterým můžu říct úplně všechno
- Nevídat se s lidmi s malými dětmi, pokud se na to zrovna necítím
- Mít dopředu naplánováno, jakým způsobem komunikovat svou současnou situaci
- Vracet se k aktivitám, které mi dřív přinášely radost
- Setkávat se s lidmi, kteří mají s neplodností vlastní zkušenost
- Mít se sebou trpělivost
Co mi nepomáhá:
- Nevyžádané zaručené rady (naopak je super si tyhle rady navzájem vyměnit s ostatními, kteří je taky dostávají)
- Když mi někdo říká, že to určitě vyjde (i když si přeju, aby měl pravdu)
- Když se na mne ze všech stran hrnou příběhy o tom, jak to někomu "vyšlo napoprvé"
- Věta "Asi to tak má být, vy dva spolu prostě nemáte mít děti"
- Příběhy s dobrým koncem (cizí příběh neříká nic o tom mém)
- Beznadějné příběhy (to, že je na tom někdo hůř mi nepomáhá cítit se lépe)
Zajímalo by mne, zda by mi pomohlo:
- Psychoterapie
- Sdílení ve skupině neplodných žen
- Celková změna životního stylu a rytmu (život na tropickém ostrově například :)
Každý/každá to máme jinak. Ráda bych i v nejtěžších momentech nezapomínala, co mi pomáhá a čemu se naopak ve vlastním zájmu radši vyhnu, pokud to dokážu. Až najdu energii, mohu zkusit brát ze seznamu "Zajímalo by mne, zda pomůže". Jedině tak mohu jednotlivé body rozdělit do předchozích dvou seznamů.
Tak naviděnou na tropickém ostrově:)
