Eva

V dubnu 2018 jsme se s mým mužem shodli, že jsme připraveni na příchod miminka. Menstruačńí cyklus jsem měla již roky extrémně nepravidelný (o tom později), můj lékař to tehdy vysvětloval jako reakci na stres, přičemž zdůrazňoval, že mé vaječníky se při ultrazvukovém vyšetření jeví zcela zdravé. Bylo mi řečeno, že si mám měřit bazální teplotu a hodnoty si zapisovat, ať můžeme následně zhodnotit, zda a kdy probíhá ovulace. Ať si to půl roku píšu a následně to zhodnotíme. Psala jsem si poctivě, z jediné ovulace,která během půl roku proběhla, bylo biochemické těhotenství. Když jsem 2 dny po pozitivním testu začala krvácet, utíkala jsem na gynekologii. Zpětně nevím, co jsem si myslela, že se tam odehraje, nicméně mi vzali krev a potvrdili, že biochemické těhotenství (těhotenství, které bylo tak na začátku, že lze zaznamenat pouze v krvi ženy, ultrazvukem ještě potvrdit nelze). Teď si možná říkáte: Když to šlo jednou, půjde to podruhé taky. To jsem si alespoň říkala já. Zpětně vidím, že biochemické těhotenství mi přineslo nejdřív obrovskou naději a pak neskutečnou frustraci (proč to nejde, když to předtím šlo?). Abych zde nikomu nekřivdila, jednou mi kolegyně mého gynekologa, u které jsem shodou okolností byla na začátku našeho “tak teď už chceme dítě” byla, řekla: Když vidím Vaše záznamy, rovnou bych Vás poslala do centra asistované reprodukce. Tehdy jsem si říkala: proč? Vždyť jsme tomu ještě moc nedali šanci, jsme mladí (relativně, mě bylo tehdy 28 let a můj manžel je mladší), a vcelku hezky se o sebe staráme, jíme plusminus zdravě, a vůbec :-) V tu chvíli jsem neřešila, že když už 10 let řeším nepravidelnost menstruačního cyklu s několikaměsíčními výpadky kdy je krvácení vyvoláno prostřednictvím léků, nedá se tak úplně říct, že jsem zdravá. Z nynější perspektivy jsem vůbec nebyla připravena přijmout, že s něčím tak základním a samozřejmým, čím tehdy v mých očích početí dítěte bylo, bychom mohli mít potíže a že bychom to dokonce bez cizí pomoci nemuseli zvládnout. Zbytek příběhu nyní shrnuji v bodech pro představu, jak to s námi bylo dál. Detaily jednotlivých kroků mi v budoucnu pomohou otevřít obecnější témata, kterým se budu v článcích věnovat. Záměrně se omezím na faktický popis s časovými údaji. Osobní i partnerské kolísání a propady, které nás na cestě potkaly, jsem též zařadila k pozdějšímu rozpracování.

Duben 2018: Chceme miminko.
Říjen 2018: Biochemické těhotenství ukončené samovolně hned na začátku
Listopad 2018: Nález polypu na děložním čípku, odeslání na jiné pracoviště k odstranění
Prosinec 2018: Během předoperačního vyšetření na jiném pracovišti jsem upozorněna, že mám pravděpodobně PCOS (Syndrom polycystických vaječníků) na základě vzhledu vaječníků a faktu, že samovolně menstruuji velmi zřídka
Leden 2019 změna gynekologa, doporučení do centra asistované reprodukce
Duben 2019: Úvodní konzultace v CAR, plán dalších vyšetření (hormonální profil, pohlavně přenosné choroby, genetické vyšetření, spermiogram a genetické vyšetření manžela)
Květen 2019 Genetické vyšetření
Květen 2019 Výpověď v práci, kde jsem původně plánovala vydržet do odchodu na mateřskou dovolenou, ale vzhledem k psychické náročnosti zaměstnání i léčby a vzhledem k obtížnosti skloubení léčby s pracovním procesem jsem se rozhodla pro změnu
Červenec 2019 mylná interpretace výsledků genetického vyšetření pracovnicí CAR. V naší rodině se u matky i její matky vyskytl nádor na vaječníku. U matky víme, o jaký nádor se jednalo, nicméně v CAR mi bylo řečeno, že typ nádoru nehraje roli (již na úvodní konzultaci) a následně mi byla prokázána genetická mutace CHEK 2. Další lékařka v CAR (která ovšem není genetik) mi řekla, že je to jasné, že rakovina vaječníků v naší rodině je geneticky podmíněná. To pro mne radikálně změnilo situaci, vyhledala jsem odborníka na gynekoonkologii a sním jsem si domluvila konzultaci. Výsledkem konzultace bylo, že spojitost mezi “mojí” genetickou mutací a rakovinou vaječníků nebyla prokázána a navíc u typu nádoru, který se vyskytl u mojí matky, nebyla potvrzena dědičnost. Tento lékař mi též doporučil konkrétní lékařku v jiném centru asistované reprodukce.
Září 2019 změna CAR, vstupní konzultace, plán vyšetření
Listopad 2019 plán 1.IVF cyklu, zrušen kvůli cystě na vaječníku
Leden 2020 1.IVF cyklus bez embrzotransferu, zamraženo 1 embryo. Plán: Transfer rozmraženého embrya za 3 měsíce
Únor 2020 rozhodla jsem se zúročit své znalosti nasbírané během léčby a začínám pracovat v centru asistované reprodukce
Březen 2020 uzavření CAR kvůli Covid-19
Červen 2020 Kryoembryotransfer, neúspěšný
Září 2020 2.cyklus IVF, opět bez embryotransferu, embrya zamražena
Prosinec 2020 úspěšný kryoembryotransfer

My jsme na cestě k rodičovství zvolili konvenční medicínské řešení. Zajímá mne, jakými cestami se ubírají ostatní páry. Chcete se o svůj příběh podělit? Velmi mne zajímá třeba to, kudy jste se rozhodli vydat, jaké odborníky jste přizvali na pomoc a proč. Jak jste se cítili vy, jak zkušenost s neplodností ovlivnila vaše životy. Co byste poradili sami sobě, kdybyste s tím, co víte dnes, začínali od začátku. A samozřejmě cokoliv dalšího, o co byste se rádi podělili s ostatními. Příběhy mohou být publikovány pod smyšleným jménem. Prosím Vás, abyste nejmenovali konkrétní lékaře ani instituce. Předem za vaše příběhy děkuji.